A právě se zřetelem na veřejný zájem se vlastnictví střetává se svou další hranicí. Tam, kde je odděleno od třeba jen symbolicky smysluplného užívání, se vcelku logicky přestává jevit jako právo a stává se privilegiem. Tedy něčím nezaslouženým, škodlivým a čistě formálním. Pole ležící ladem a zbídačení rolníci, zamčené kontejnery plné vyhozeného jídla a hladoví lidé, po léta chátrající dům a zástupy bezdomovců, to všechno lze obhájit jen na velmi abstraktní rovině. A ti, kteří jsou z výhod tohoto vysvětlení vyloučení, pro ně budou mít nutně jen velmi málo pochopení.
Házení klacků je politikou. Politické motivy se schovávají za různé předpisy, vyhlášky, zákony, které neumožňují jednat jinak a platí přece pro všechny. Politika klacků pod nohy se snaží své jednání depolitizovat, zbavit se odpovědnosti a přenést ji asymetricky dolů na ty, na něž tato rozhodnutí dopadají.
Je třeba toto házení demaskovat a opět politizovat, ukázat, že ve snaze o zabití Kliniky jsou hlavní politické motivy a zájmy, a vůbec nejde o kolaudaci, či předpisy a vyhlášky.
Potíž je v tom, že říše středu jako vývozce produktů západních korporací, jako největší globální rezervoár pracovních sil (v četných stávkách a revoltách, žel, úspěšně bojujících proti příliš levné práci), jako odbytiště západní nadvýroby čehokoli (včetně opulentního luxusu) a jako stelážovací hangár na devizy povstalé z obchodních přebytků, je nepochybným pilířem světového systému. Není jen rubem systému, nýbrž jeho podmínkou.
It was in January 1976 that workers at Lucas Aerospace published an Alternative Plan for the future of their corporation. (…) Around half of Lucas’ output supplied military contracts. Since this depended upon public funds, as did many of the firm’s civilian products, workers argued state support be better put to developing more socially useful products.
Namísto čisté represe, která nepřipouští úvahu nad tím, jestli je případný squat motivován zájmy, které by právně ovlivňovaly otázku, zda jde o legální nebo nelegální konání, chci věc posunout k soudním procesům. Ať se případný vlastník brání žalobou na vystěhování. U soudu už bude možnost poukázat na skutečnost, že vlastník nedělá to či ono a neplní své povinnosti. Můžeme poté vysvětlit, že squatteři svým jednáním brání užitnou hodnotu nemovitosti, nijak ji nesnižují a neomezují žádné legitimní užívání budovy majitelem.
Žádné akceleracionistické výdobytky neoliberalismu nezkrátily pracovní dobu, ani lidem neodbouraly stres. Místo toho, abychom žili ve světě radostného očekávání budoucnosti, revolučního technologického pokroku a vesmírného cestování, žijeme ve světě, kde jediný vývoj zaznamenávají plytké konzumní hračky. Ochablý zájem spotřebitelů je neustále udržován při životě tisícerým opakováním stejného základního produktu, a je protežován na úkor akceleracionistického pokroku.
Silicon Valley má teď pověst jakéhosi centra pravicových šílenců vzývajících kyberlibertariánství. Skupinky takových šílenců tu určitě najdeme, ale je zde také poměrně uspokojivý počet lidí s nejasně levicovými hodnotami. Jsou dost otevření na to, abychom je přesvědčili, že své vynikající znalosti v IT nemusí utápět v kyberlibertariánských nesmyslech.
Agitovat po každém incidentu za větší počet zbraní v soukromých rukách je logický nesmysl. Je-li pro nás zbraň v cizích rukou hrozbou, je třeba si uvědomit, že naše vlastní zbraň se stává „zbraní v cizích rukou“ pro všechny ostatní.
Mnohem více prostoru zabralo odsuzování různých typů vnitřních nepřátel. Zhruba z 21 % se projevy zabývaly českými a evropskými politiky a 15 % bylo o „zrádných“ elitách, intelektuálech a médiích či pomocnících imigrantů.
